10 legendárních obědů ze školní jídelny 80. let v ČSSR – rajská, koprovka, sekaná, dukátové buchtičky a další

• Vepřové na kmíně – Spolehlivý týdenní standard, voněl poctivým kořením. Složení: vepřové maso, cibule, kmín, brambory nebo knedlík, salát nebo okurka. Školní realita: řešilo se, zda maso není suché a brambory rozvařené. Suché maso se zachraňovalo chlebem namočeným ve šťávě.
• Rajská omáčka – Klasika vyvolávající emoce – milovaná i nenáviděná. Chutnala stejně po celé republice. Složení: hovězí maso, sladkokyselá omáčka, kolínka nebo knedlík. Školní realita: moc mouky = ztráta elegance. Častý rituál: schovávání masa na konec oběda.
• Koprová omáčka – Rozdělovala třídy na dva tábory, pro kuchyni rychlá příprava. Složení: mléčný základ, máslo, mouka, kopr, vejce natvrdo, někdy hovězí. Školní realita: po delším stání zhoustla a ztratila jemnost. Paradoxně na ni lidé vzpomínají rádi.
• Čočka na kyselo – Nenápadné luštěninové jídlo, disciplína školního provozu. Složení: čočka, ocet, cibulka, bobkový list, párek nebo vejce. Školní realita: poctivá energie po tělocviku. Dobře vyvážená kyselost překvapila skeptiky.
• Kuře na paprice – Bezpečné, oblíbené, slavnostnější nádech do všedního dne. Složení: kuřecí maso, smetanovo-papriková omáčka, těstoviny nebo knedlík. Školní realita: hustá omáčka se lepila na lžíci. Pokud se povedla, chodilo se pro nášup.
• Sekaná pečeně – Stoprocentní sytost, bez módních trendů, loterie pro žáky. Složení: mleté maso, pečivo, cibule, koření, bramborová kaše, sterilovaná zelenina. Školní realita: povedená = křupavá kůrčička a šťavnatá. Nepovedená = suchá, drolivá, tlumená kaší.
• Segedínský guláš – Oběd s obrovským charakterem, ideální pro velké objemy. Složení: vepřové maso, kysané zelí, paprika, smetana, houskový knedlík. Školní realita: pro děti zpočátku záhada (mix omáčky a polévky). Sladkokyselý oblouk, ideální v deštivých dnech.
• Buřtbuřt (Buřtguláš) – Triumf jednoduchosti a hospodárnosti. Složení: klobása nebo párky, brambory, paprika, cibule, česnek, majoránka. Školní realita: nestejnoměrné porce – tichý souboj u výdejního okénka, zda bude více brambor nebo uzeniny.
• Bramborový guláš – Tichý hrdina, spolehlivě udržel sytost celé odpoledne. Složení: brambory, cibulovo-papriková omáčka, česnek, stopa uzeniny, chléb. Školní realita: „Guláš bez masa“ z dob šetření. Pocit venkovského jídla adaptovaný na městskou školu.
• Dukátové buchtičky se šodó – Kultovní sladká událost, radost pro všechny děti. Složení: malé buchtičky, vanilkový krém (šodó). Školní realita: ticho u stolů, rozsvícené oči, talíře mizely bleskově. Sladká tečka za méně populární polévkou.

Školní jídelna fungovala jako obrovský společný prostor pro celou generaci. Nespěchalo se na vizuální perfekci, ale na funkci, dostatečnou teplotu a rychlost výdeje. Vzpomínky pamětníků netvoří jen chutě, ale i specifické tempo dne, hlášení rozhlasu, plastové tácy a cinkání příborů. Tehdejší vaření sledovalo jasnou logiku: levně, sytě, rychle a bez zbytečných ozdob.