Emoce, stres a rakovina: Co říká věda? 20 let zkušeností onkoložky pod lupou

Na sociálních sítích se šíří článek, ve kterém chorvatská onkoložka Dr. Ilona Sušac na základě svých dvacetiletých zkušeností prohlašuje, že hlavním spouštěčem rakoviny je často emocionální trauma. Podle ní je pro uzdravení potřeba pracovat nejen na těle, ale i na duši a na psychickém stavu celé rodiny. Článek také varuje před endokrinními disruptory v potravinách, pesticidy a hektickým životním stylem. Je na těchto tvrzeních něco pravdy, nebo jde o nebezpečné zjednodušení, které může vést k obviňování pacientů a zanedbávání ověřené prevence? Pojďme se podívat na fakta.

Emocionální trauma jako spouštěč? Vědecký pohled na psychosomatiku

Článek tvrdí, že „na prvním místě bývá často emocionální trauma“. Tato myšlenka není nová – již po staletí se spekuluje o přímé souvislosti mezi psychikou a vznikem rakoviny. Moderní medicína však přistupuje k této otázce mnohem obezřetněji. Vědecké důkazy nepotvrzují, že by stres či trauma samy o sobě byly přímou příčinou rakoviny. Rakovina je komplexní onemocnění s multifaktoriální příčinou, na jejímž vzniku se podílí genetika, životní prostředí, návyky a náhoda. Evropský kodex proti rakovině například stres mezi rizikové faktory nezařazuje. Klinické studie, například zkoumající pracovní stres, nenalezly jasný důkaz o souvislosti mezi intenzitou stresu a celkovým rizikem vzniku zhoubného nádoru. To neznamená, že stres na rakovinu nemá vliv – má, ale jiným způsobem.

Stres opravdu hraje roli – ale jinak, než si myslíte

Zatímco přímá kauzalita „stres → rakovina“ je nespolehlivá, nejnovější vědecké poznatky odhalují, že stres má na rozvoj a průběh nádorových onemocnění nepopiratelný vliv. Mechanismů, jakými stres působí, je hned několik.

Stres oslabuje imunitu

Chronický stres zvyšuje hladinu stresových hormonů, jako je kortizol a noradrenalin. Tyto hormony potlačují aktivitu imunitních buněk, zejména T‑lymfocytů a přirozených zabíječů (NK buněk), které jsou zodpovědné za likvidaci abnormálních buněk včetně těch nádorových. Oslabený imunitní systém pak může přehlédnout počínající nádor a umožnit mu růst. Současné vědecké poznatky opakovaně potvrzují, že chronický stres je významným rizikovým faktorem přispívajícím ke vzniku a progresi rakoviny.

Stres podporuje zánět

Stresové hormony podporují uvolňování prozánětlivých cytokinů (např. interleukinu‑6 a TNF-α). Chronický zánět je dobře známým rizikovým faktorem pro vznik celé řady nádorů (např. rakoviny tlustého střeva, žaludku nebo jater). Dlouhodobý stres tak může vytvářet v těle prostředí, které nádorovému bujení vyhovuje.

Stres urychluje růst a šíření nádorů

Studie na zvířatech a preklinické modely prokázaly, že chronický stres přímo urychluje růst nádorů a zvyšuje riziko metastáz. Výzkum například ukázal, že stresové hormony aktivují signální dráhy v nádorových buňkách, které podporují jejich dělení a migraci. Zajímavé je, že některé studie naznačují, že stres může paradoxně vést i ke zmenšení nádoru, což jen dokazuje, jak komplexní a ne zcela objasněný je vztah mezi stresem a rakovinou.

Stres ovlivňuje chování

Lidé pod dlouhodobým tlakem častěji kouří, pijí alkohol, zanedbávají pohyb a stravují se nezdravě – tedy chovají se způsoby, které prokazatelně zvyšují riziko rakoviny. Zde je třeba hledat jednu z hlavních spojitostí. To však neznamená, že by stres sám o sobě byl karcinogenem.

Mýtus: Vyléčit rakovinu lze prací na duši

Článek tvrdí, že „uzdravení si vyžaduje práci na těle, duši i rodinných vztazích“. I když psychická pohoda a podpora rodiny hrají v léčbě rakoviny nesporně důležitou roli, rozhodně nejsou náhradou za standardní onkologickou léčbu. Žádná míra pozitivního myšlení, meditace nebo rodinné harmonie nedokáže sama o sobě zničit nádorové buňky. Chirurgie, chemoterapie, radioterapie a cílená léčba jsou jedinými vědecky ověřenými metodami, které mají prokazatelný účinek. Tvrdit, že klíčem je „práce na duši“, je nebezpečné, protože to může vést k odkládání konvenční léčby a k pocitu viny u pacientů, kteří se i přes veškerou snahu neuzdraví.

Pravda o endokrinních disruptivech a životním stylu

V článku je zmínka o endokrinních disruptivech v potravinách. Tato část je z vědeckého hlediska mnohem bližší pravdě než spekulace o emocionálním traumatu. Endokrinní disruptory (látky narušující činnost hormonů) jsou obsaženy v některých plastech, pesticidech a průmyslových chemikáliích. Jejich vliv na lidské zdraví je předmětem intenzivního výzkumu a některé studie naznačují, že by mohly zvyšovat riziko hormonálně závislých nádorů, jako je rakovina prsu nebo prostaty. Stejně tak konzumace vysoce zpracovaných potravin, přemíra pesticidů a nezdravý životní styl jsou prokázanými rizikovými faktory mnoha nemocí, včetně některých typů rakoviny. Zařazení těchto bodů do článku je proto rozhodně namístě.

Co si z článku odnést? Shrnutí faktů

• Emoce a stres nejsou přímou příčinou rakoviny. Žádná velká kvalitní studie neprokázala, že by psychické trauma samotné vedlo ke vzniku nádoru.
• Chronický stres však může ovlivňovat průběh onemocnění a podporovat jeho rozvoj. Oslabuje imunitu, podporuje záněty a ovlivňuje chování (kouření, alkohol, nezdravá strava).
• Psychická podpora je důležitým doplňkem léčby. Pomáhá zvládat náročnou terapii, zlepšuje kvalitu života a může mít pozitivní vliv na průběh nemoci.
• Žádné „uzdravení duše“ nenahradí standardní onkologickou péči. Chirurgie, chemoterapie, radioterapie a cílená léčba mají prokazatelný účinek.
• Prevence rakoviny spočívá v ověřených faktorech: nekouřit, omezit alkohol, zdravě jíst, hýbat se, chránit se před sluncem a podstupovat screeningové programy.
• Důvěřujte lékařům a vědeckým poznatkům, ne zjednodušujícím tvrzením na internetu. Pokud máte jakékoliv obavy, obraťte se na svého praktického lékaře nebo onkologa.