Říká se, že další globální pandemie není otázkou zda, ale kdy. Poslední velká zkušenost s covidem‑19 už je stará šest let a zdá se, že svět z ní vyvodil jen velmi málo ponaučení. Podle odborníků na infekční nemoci se v roce 2026 potýkáme minimálně s pěti akutními hrozbami, které se mohou kdykoliv změnit v mezinárodní zdravotní katastrofu. Situaci navíc komplikuje fakt, že státy nejsou schopny se domluvit na žádném závazném mechanismu, jak by se měly při další vlně nákaz chovat.
🔍 Co je největší hrozbou?
Podle expertů, kteří zpracovali rešerše pro Světovou zdravotnickou organizaci, je v současné době největším problémem ptačí chřipka, ale znepokojivý je také vývoj některých filovirů nebo třeba onemocnění mpox (dříve tzv. opičí neštovice). K nim se přidávají nemoci šířené členovci v důsledku klimatických změn, stejně jako tradiční problémy s tuberkulózou a cholerou v nejchudších oblastech.
V čem spočívá největší riziko a proč hrozí, že při další pandemii bude svět stejně nepřipravený jako před lety?
🦆 Ptačí chřipka – vysoce smrtelný zabiják
Ptačí chřipka (subtyp H5N1) má podle odborníků skutečný pandemický potenciál. Virus, který dosud napadal hlavně drůbež, začal ve velkém přeskakovat na savce – včetně skotu a prasat – a objevuje se také u lidí. V prvním čtvrtletí roku 2026 zaevidovala WHO 13 případů nákazy ptačí či prasečí chřipkou u lidí, z nichž jeden skončil smrtí. Šlo o desetileté dítě z Bangladéše, které přišlo do styku s uhynulou drůbeží.
Kromě smrtelnosti je nebezpečí v mutacích viru. Odborníci varují, že riziko roste, pokud se H5N1 začne kombinovat například se sezónní chřipkou. Mohl by tak vzniknout virus, který bude vysoce nakažlivý a zároveň smrtelný. Problémem je, že současné vakcíny proti sezónní chřipce by v takovém případě nefungovaly.
🦠 Mpox – staronový strašák
Opičí neštovice se po světě šíří už několik let. Obavy vzbuzuje hlavně nový kmen zvaný klad 1b. Ten se dosud vyskytoval jen ve střední Africe, ale v posledních měsících byl poprvé zaznamenán v několika evropských zemích včetně Švédska, Německa, Velké Británie, Belgie a na jaře 2026 i ve Francii. Virus byl navíc identifikován i v Dánsku a Nizozemsku.
Podle Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) zůstává riziko pro většinu populace velmi nízké – zvýšené je pouze u mužů, kteří mají sex s muži. i tak ale došlo ve Francii k prvním případům u osob, které necestovaly do Afriky, nakazily se kontaktem s někým, kdo se právě vrátil.
🦟 Marburg – vysoce smrtelný filovirus
Další z aktuálních strašáků se jmenuje Marburg. Patří do stejné rodiny jako ebola, nemá zatím žádný lék ani vakcínu, přičemž jeho smrtnost dosahuje v propuknutých epidemiích až 89 procent. Na přelomu let 2025 a 2026 zasáhl vlněním Etiopii, kde si vyžádal devět lidských životů, nákaza se potvrdila u dalších pěti lidí. Marburg se šíří kontaktem s tělními tekutinami a představuje reálné riziko, že se z něj stane příští globální pandemie.
🦟 Komáři a změna klimatu – nebezpečí z tepla
Odborníci varují také před nemocemi, které šíří komáři a další členovci (takzvané arbovirózy). Rostoucí teploty v důsledku globálního oteplování mění geografii těchto nemocí – horečka dengue, chikungunya nebo virus Zika se tak postupně dostávají i do oblastí, kde dříve nebyly běžné. Do Evropy se už dostala také nákaza hantavirem, která byla zaznamenána na výletní lodi v jižním Atlantiku. Kombinace cestování, klimatu a proměny přirozených ekosystémů tak vytváří nová rizika, na která současný zdravotnický systém nemusí být dostatečně připraven.
⚔️ Konflikty, tuberkulóza, cholera – ohrožení nejchudších
Rostoucí počet lokálních válek má za následek i zhoršení zdravotní situace v postižených zemích. Konflikty ničí zdravotnickou infrastrukturu, brání přístupu k očkování a vedou k masivním přesunům obyvatel. Tím vznikají ideální podmínky pro šíření nemocí, jako je tuberkulóza nebo cholera.
Cholera si v roce 2024 vyžádala více než 6 000 obětí, což je o polovinu více než v předešlém roce. Počet postižených zemí stoupl ze 45 na 60. Poměrně úspěšně se přitom daří zvyšovat produkci vakcín, problémem je ale jejich distribuce v oblastech zasažených konfliktem.
🤝 Pandemická dohoda – svět se stále nedokáže domluvit
Největší překážkou v boji proti budoucím pandemiím je paradoxně neschopnost států se domluvit na základních pravidlech. Pandemická dohoda (Pandemic Agreement), která měla být hlavním výstupem z krize, byla sice přijata v roce 2025, chybí k ní ale klíčový dodatek PABS (Pathogen Access and Benefit Sharing).
Ten má za úkol stanovit pravidla sdílení patogenů a genetických dat mezi jednotlivými zeměmi. Jeho hlavním cílem je zabránit situacím, kdy bohaté státy mají přístup k vývoji vakcín a chudé země zůstávají stranou – jako tomu bylo v případě covidu. Zatímco Evropská unie na dokončení dodatku tlačí a návrh považuje za svou prioritu, jiné státy včetně Spojených států nebo Číny mají k mechanismu výhrady a blokují jeho finální podobu.
Další jednání o PABS budou pokračovat s cílem dohodu schválit do května 2027. Čas ale neúprosně běží. Do té doby může propuknout úplně nová nákaza, na kterou nebude svět připraven.
💬 Co si z článku odnést?
- Největší aktuální hrozbou je pandemie ptačí chřipky H5N1. Virus se šíří mezi savci a vyžádal si už první letošní oběti. Odborníci proto vyzývají k okamžité přípravě na případnou vlnu nákazy.
- Nebezpečný je i nový kmen opičích neštovic 1b. Už se objevil v Evropě, hrozí, že se bude dále šířit.
- V Africe se šíří vysoce smrtelný Marburg. Na virus neexistuje lék, vakcína ani účinná léčba. Představuje tak reálnou hrozbu, že by se mohl stát příští pandemií.
- Klima mění geografii nemocí. Riziko arboviróz (horečka dengue, virus Zika) roste i tam, kde dříve nebyly běžné.
- Chudoba a konflikty nahrávají šíření tradičních nemocí. Tuberkulóza stále zabíjí 1,2 milionu lidí ročně. Hrozí, že tato čísla porostou.
- Svět se stále nedokázal domluvit na závazných pravidlech. Pandemická dohoda není hotová a státy se přou o základní mechanismy. Pokud by pandemie propukla dnes, opakovaly by se chyby z covidu.
Nikdo neví, která z hrozeb se nakonec ukáže jako nejsilnější. Jedno je ale jisté – opakovat chyby z roku 2020 bychom si už nemohli dovolit. A zatím to vypadá, že bychom si je klidně dovolili.
Zdroje: Gavi (2026); WHO (2026); CEPI (2026); ECDC (2026); časopisy The Lancet, Science, Nature; Zdravotnický deník (2026); Springer (2026); CIDRAP (2026)
Napsat komentář